ALTEC na horách

Občas je třeba utužit pracovní kolektiv i mimo kancelář, a proto se skupina odvážných zástupců firmy rozhodla vyměnit kancelářská křesla a počítače za čistý vzduch, zdravý pohyb a horská panoramata a jeden květnový víkend se vydala na přechod vrcholků Krkonoš.

Tým vyrazil v sobotu ráno z polské Szklarské Poreby vybaven do deště i sněhu. Naštěstí při nich ale stál sám Krakonoš a zajistil krásné slunečné počasí, čímž se nejpotřebnějšími věcmi staly opalovací krémy, sluneční brýle a pokrývky hlavy.

První den po hřebenech přešli okolo Sněžných jam na českou stranu hor a přes Velký Šišák až na Novopackou Boudu nad Špindlerovým Mlýnem, kde se setkali s kolegou, který se rozhodl akci absolvovat na kole po své vlastní trase. Na Novopacké Boudě pojedli, popili a příjemně unaveni spočinuli, aby nabrali síly na další den.  To je čekal přesun okolo Slezského domu na Sněžku a závěrečný sestup do Pece pod Sněžkou, kde celou túru, s téměř 40km v nohách, úspěšně zakončili.

Expedice byla úspěšná, naštěstí nedošlo k žádným ztrátám ani zraněním a následující den účastníci ve firmě vynikali, krom poněkud unavených nohou, hlavně výrazným opálením a shodli se, že se již těší na další výpravu.

Ze zápisků jednoho z účastníků:

Ihned po vystoupení z vlaku  – ve stanici Szklarska Poreba / Huta – došlo k malému zmatku ohledně správného směru dalšího postupu, zcela pochopitelně omluvitelnému tím, že se expedice již nacházela na území cizího státu, a tedy v prostředí ji zcela neznámém. Pro další postup byla proto zvolena cesta prakticky skrz les (někdy značně podmáčeným terénem), kdy přítomnost civilizace připomínalo jen elektrické vedení, občas se objevující v průseku vedle postupu výpravy. Kupodivu se podařilo dosáhnout prvního postupového bodu – vodopádu Kamienczyka. Krásu a jistě i přírodní hodnotu někteří z účastníků naprosto nepochopili, a to z důvodu uzavřené občerstvovací stanice (chaty), a tedy nemožnosti ochutnat místní speciality (pivo)….

… Sklon cesty se začal nenápadně zvětšovat a výstup se stával náročnějším. K velké radosti účastníků se po nějaké chvilce začaly kolem cesty objevovat zbytky sněhu a někteří ihned využili této příležitosti, aby počastovali své kolegy sněhovou koulí, aby si i ti užili vzpomínky na zimu. Zcela zbytečně tak mrhali drahocennými silami, neboť úspěšnost zásahů byla mizivá, a pouze se tak vyčerpávali. Ovšem psychologický dopad na náladu ve skupině mělo toto dětinské počínání veskrze kladný, a je tedy nutno je hodnotit jako přínosné. Ostatně stejná metoda zvýšení nálady probíhala celé dva dny a byla omezena pouze dostupností sněhu…

… Výprava dále postupovala kolem Vysokého Kola (1509 mnm) a Velkého Šišáku (1410 mnm) na Mužské a potom na Dívčí kameny. Před Mužskými kameny v sedle, během odpočinku, proběhla neplánovaná kulturně-sportovní vložka, kdy byli pozorováni a v některých případech i povzbuzování kolem procházející turisté při překonávání zatopené části stezky a přilehlé, velmi silně podmáčené louky. Jejich výkony byly komentovány a kriticky diskutovány a z účastníků expedice již hovořila zkušenost, neboť tuto přírodní překážku před chvílí sami překonali. Další postup, jako ostatně celá dosavadní trasa, byl ozdoben nádhernými výhledy na polskou stranu hor a krásnou okolní přírodu. Místy po stezkách tekoucí voda a sněhová pole dávala šanci účastníkům expedice prověřit zakoupenou novou výstroj (obuv), nebo prozkoumat výši zručnosti a odvahy při překonávání těchto míst v nevhodné obuvi.“